Kašlu na bacily
Hepčííííí!!! A je to tady! Určitě jsem se stala obětí epidemie!
Musím k doktorce, ta mi pomůže.
Ale nééé! V čekárně bude spousta lidí, kdo ví, jaký bacil tam na mne
číhá. Zavolám jí, ať přijde ke mně domů, tady mám na papírku její
číslo.
Ale nééé! Co když je už nakažená? Vyhazuji papírek do koše. Pošlu
manžela do lékárny, vyléčím se sama. Manžel se vrací s léky a klepe na
dveře. Určitě si zase zapomněl klíče. Jdu mu otevřít.
Ale nééé! Co když se tam nakazil, v lékárně muselo být plno! Chňapnu
léky a vyhazuji manžela. Teď si uvařím čaj a vezmu tabletku.
Ale nééé! Jak mám vědět, kdo všechno měl tu krabičku v ruce? Vyhazuji
léky. Tisknu se do rohu gauče a bezradně vzlykám. Vedle mne v kleci drmolí
papoušek a v předsíni kňučí pes. Co chce, dnes už přece byl dvakrát
venku?
Ale nééé! Kdo ví, co všechno venku olízal a doma pak přece párkrát
kýchnul. Proboha! Vždyť pili s papouškem z jedné misky! Vyhazuji psa
i papouška. Závojem slz vidím, jak se otevírají dveře bytu. Manžel si
otevřel rezervním klíčem. Zvedám k němu uslzené oči, jeho silné paže
mne pevně objímají a zvedají z gauče. Manžel mne vyhodil. Půjdu
k doktorce, ta mi pomůže. Až se budu vracet, seberu venku psa a papouška.
Do lékárny nemusím, léky vytáhnu z odpadkového koše. A manželovi dám
pro jistotu hned ve dveřích velkou pusu. Kašlu na bacily!!!
Hepčíííí!